Po tomto prvním týdnu jsem se odvážil zajít si opět do hospody. Již
ani nevím, zda to bylo s kolegama z basketu či s kamarádama, ze spolku
(máme takový pánský spolek, jednou týdně se scházíme). Ale to s kým
není důležité.
Již jsem se naučil se sebou promlouvat. V koupelně, před zrcadlem, jak
již psáno. Též před tou „první hospodou PO" jsem měl k sobě takovou
menší přednášku.
Není to úplně jednoduché, být sám k sobě opravdu otevřený a opravdu
upřímný. Myslím, když toto dokážete, máte napůl vyhráno. Nebo dobré
je také, vzít si papír, a ty hlavní myšlenky a věci si napsat. Třeba si zavést
na to sešit, obyčejný školní linkovaný. Ono totiž, když to tam tak pěkně
poctivě napíšete, tak to pak stačí tam kouknout, co jsem a jak jsem a …
a je to, zmýlená nebo vytáčky neplatí.
„Tak co bys to nezkusil?“ jsem si říkal.
„Zkusím! Dám si dvě a půjdu,“si odpovídám, a rozhovor pokračoval:
„No, jen aby!“
„No co, tak třeba čtyři!“ vejrám na sebe do zrcadla.
„Klidně, třeba deset, jen běž!“ mi odsekne ten v zrcadle.
„Tak já radši nepůjdu.“
„Ale klidně běž, proč bys nešel?“
„A co když…?“
„Co se strachuješ? Chceš, nechceš. Už teď tě chválím, takovej kuřák
a tejden už ani Ň. Fakt, docela dobrý,“ – mi ten „zrcadloun“ najednou
maže med kolem huby.
„A co když… ?“
„Nebyl bys první, ani poslední, no. Každej den je dobrej, každá cigareta,
kterou sis nezapálil je dobrá. Jak´s to říkal o tý svobodě. Tak´s to tejden
prožil, ne. A přežil! Ne?! Líbí, nelíbí … Tak už běž!“
Atd. atd.
Musíte přijít na to, jak na sebe. Chvilku jsem si „podkuřoval“, chvilku „se strachoval“, chvilku byl „hrdina“, chvilku „nadával“. Když se vám podaří se do sebe „trefit“, máte napůl vyhráno, přece „VY“ … ňákej ten
v zrcadle, co VÁM má co povídat, před ním se přece netento, že jó. A když,
tak se dá vždycky odejít, ne. Aby mi pak v koupelně něco vytýkal, to tak, …
nebo se mi vysmíval. „Ha!“
O hospodě, tedy o té „první PO“ už ani víc psát nemusím. Všechno, co
jsem si řekl, tam bylo. Ukázalo se, že jsem to věděl dopředu. V tu nejhorší
chvilku mi pomohla žvýkačka, kterou jsem přece jenom měl pro jistotu
při sobě.
Pátrejte v paměti, co kdy jste dokázali, ono to někdy ani nevypadá, ale
pak zjistíte, že ano, a že se o to můžete opřít. Mně pomohlo to, když jsem se
před lety kurýroval se žaludkem a nesměl snad tři měsíce pít žádný alkohol.
Ani po tréninku ne, ani po zápase ne, prostě vůbec. Tak na tohle jsem si
teď vzpomněl. Tenkrát jsem to vydržel, žaludek mě tak trápil. Teď mi to
pomohlo … a vydržel jsem to taky.
