29. Strategie a taktika

Strategie a taktika (neboli stanovení cílů a způsobu, jak k nim dojíti)

…to je pane důležitá věc, to jo. Ale jak pro koho. Ten, kdo je zvyklý
do všeho vlítnout po hlavě, hmm, ten se jen potrápí. Jiný však potřebuje
plánování a přípravu - dobrou, dokonalou, podrobnou. Popřemýšlejte si
o tom, o sobě, jaký jste, co a jak řešíte, co vám nevyhovuje, co vyloženě
ano. Jestli jste typ, kterému vyhovuje právě to plánování, jestli je vaše
letora prudká a do všeho musíte vlítnout jak vichřice??? … ale ten cíl, ten
základní, ten VÁŠ CÍL mějte stále před sebou. Pravda, cesty mohou být
různé (STRATEGIE), to právě podle té vaší nátury, principy a cíle však
zůstávají , byť se někdy zdají v nedohlednu, a jak k nim dojít, to je právě
ta cesta (taktika) k nim.

Nebojujte proti sobě, ani proti své přirozenosti. Stačí, když se postavíte
tomu návyku, když budete bojovat s ním, ale se sebou samým opravdu
nebojujte. Sami si vyhovte, popřemýšlejte si o tom tak, aby váš způsob, už
vaše rozhodnutí vycházelo z vašeho charakteru chování, z toho, jaký jste,
jaké jste letory, z toho, co vám vyhovuje. Stanovte si svou taktiku postupu,
taktiku jednotlivých kroků, popřemýšlejte o věcech, které vás mohou
potkat.

Snažil  jsem  se  v této  knížce  upozornit  na některé  příhody,  některé
popsat, tak aby, potkáte-li se s něčím podobným, jste nebyli zaskočeni,
ale naopak již „O TOM ZPRAVENI“, a „NA TO“ připraveni a řekli si :
„Aha, to jsem četl, už je to tady, jo, jo, funguje to, tak tu máš čerte
kropáč…!“ a jde se dál.

Když si stanovíte strategii, pak stanovte taktiku. Taktiku, která opět
bude vycházet z vás, bude vycházet i ze zkušeností jiných, určitě takové
lidi znáte, poraďte se s nimi, oni vám řeknou, co je na té jejich cestě potkalo.
Vylučte kritická místa, popřemýšlejte, které rituály pozměnit, co
dělat jinak, jak se vystříhat nebezpečným místům a nebezpečným časovým
úsekům. A bude-li vám tato knížka v tom alespoň trochu nápomocna, pak
„Pán Bůh zaplať!“

Neustále si uvědomujte, že „můžete“ dělat co chcete, jste přeci svobodní.
Nebo lépe naopak, „NEDĚLAT TO, CO NECHCETE“, nenechat se
přinutit nikým a ničím dělat to, co já nechci! To je velice důležité pro vaše
vědomí, nedělat to, co nechci, z toho pak automaticky plyne, že v podstatě
děláte TO, CO CHCETE. Stačí mašinérie společnosti, která nás nutí
k lecčemu, proč bychom si k tomu museli ještě přidávat něco, do čeho nás nic
nenutí, jenom nějaký hloupý zvyk, návyk, okolí apod...

„Kecy nemaj cenu!“
„Tak chceš to?“
„Jooo…“
„Tak to tu napiš!“ – a přisouvám papír s obyčejnou versatilkou.
„A co mám napsat?“ – najednou jako by neví.
„No to co chceš, né?!“ – a papír stále přistrkuji blíž.
„A proč to mám napsat?“- papír jako by trochu odstrčí.
„No protože to chceš, né?“ – a zase to všechno přistrčím 
blíž k němu.
„No jooo…“ – se zatváří.
„Tak to tu napiš!“
„A jak to mám napsat?“ – drbe se za uchem.
„Čeeesky, ty vole!“ – se už neudržím a zvyšuju hlas.
„Aha…“ – je celá jeho odpověď.

Aha, vidíte, bojí se to napsat. Je až zarážející, kolik lidí se bojí své
rozhodnutí nebo jinou svou přelomovou myšlenku (a nejen v otázce kouření),
napsat. Když se to napíše, tak to prostě už nejde „okecat“…
„…a že to tak nemyslel, a že to byla zatím jen taková úvaha, a že si
to rozmyslí.“
„Počkej, počkej!“ – oponuju. „Cos´ tak nemyslel?“
„Ale myslel, ale proč to mám napsat?“ – a jako by nepatrně opět odstrčí
papír i s tužkou.
„No proč, Proč?“- zvyšuju hlas: „ Aby sis nemyslel, že za chvíli řekneš,
žes´ to tak nemyslel a žes´ to myslel jinak, tak kdyžs to tak myslel
a kdyžs to myslel vážně, a já si myslím, žes‘ to tak opravdu myslel, žes to
myslel vážně, tak to tu napiš, aby bylo jasný, žes to tak opravdu myslel, aby
si někdo nemyslel, žes to takhle nemyslel, ale žes to myslel jinak, myslel-li
jsi to vůbec nějak - nó, proto!"

Jo, jo. Když dozrajete k tomu, že si to napíšete, že si to dokážete napsat,
a že se na to budete moci i podívat a přečíst si to, tak to už jste na dobré
cestě. Ono totiž, když to píšete, musíte už i řádně formulovat, volit slova,
tu myšlenku vlastně zkonkretizovat. Už se ani nedá říci: „To byla jen taková
myšlenka, jen se mi to tak mihlo, to ještě není nic …“ Jo, jo, když se to
napíše, tak to už něco je!

Tedy, když chcete, když OPRAVDU CHCETE. Protože to pak, když
opravdu chcete - pro vás i znamená, že jste k sobě poctiví – a napsat si to,
to není žádný problém, to je jen takový „testík“, protože přeci i vy víte, že
„KECY NEMAJ CENU“ . Takže si to vlastně ani psát nemusíte, když to
opravdu chcete.
Znám mnoho lidí, kteří si nic nepsali, nepotřebovali to, kteří nenavštívili
žádnou poradnu, nepotřebovali to, neštudovali žádné příručky, nepotřebovali
to a … DOKÁZALI TO!!!

Onehdá jsem vyslechl v jakési rozhlasové relaci, tuším na stanici Praha,
jež byla zaměřena právě na téma „kuřáctví“, jednu paní doktorku „z praxe“,
z poradny, kde lidem pomáhají v odvykání. V mnohém jsem s ní
souhlasil, avšak v názoru, že s pomocí poradny dokáže „přestat“ až 40 %
klientů, naproti tomu bez poradny „jen“ 4 %, s tím souhlasit nemohu. Kde
jsou ti bezejmenní, viz pan Kropáček z kapitoly předešlé, a další a další,
kteří  se  nikde  nechlubí,  nestaví  na odiv,  ale  kteří  „TO“  dokázali  „Sami
od sebe“, tedy snad lépe řečeno „Sami díky sobě“. Věřte, není jich málo,
ale neví se o nich. Avšak, když se tak zamyslím, „Sami díky sobě“ jsou
vlastně i ti, co navštívili poradnu. Také chtěli, opravdu chtěli!!! … a hledali
tu svoji cestu.
Tak si to přeberte sami, fakt já nevím.
„KECY PROSTĚ NEMAJ CENU“

Knihu Milana Brože Pojďte si nezapálit doplnil
svými abstraktními ilustracemi malíř Václav Kocum