drahnou dobu nezapálil. Totiž, NEMĚL jsem zatím celou tu dobu právě
chuť, … a když výjimečně, tak jsem si zrovna zapálit NECHTĚL, i když
bych, přirozeně, mohl, že jo, vždyť jsem přeci svobodnej, ne?!
Tak,
„POJĎTE SI NEZAPÁLIT!“
V Jablonci nad Nisou 26. února 2008
Milan Brož
PS. „Promiňte, ještě něco!“ - Dodatek
Právě v tomto období v mé bezprostřední blízkosti, dá se říci z řad
mých přátel, si dalších pět mužských již delší dobu nezapálilo. Někteří
„to drží“ již třetím měsícem, jiní již pátým či více než půlrok. Mnozí
z nich jsou vášnivými rybáři, a vězte, sedět u ryb, panečku, to je času, to
je stimul „si zapálit“. A oni zatím celou tu dobu „neměli chuť či nechtěli“.
Váš argument „No jooo, teď je zima, to se to kecá!“, neobstojí.
„Kecy přeci nemaj cenu.“
Oni jezdí na ryby za každého počasí, i v zimě. Pravidelně mi dva
z nich, přesněji můj kolega ze živnosti se svým bratrem, k mým
narozeninám, které mám koncem ledna, vozí rybu. Například před dvěma
roky to byla parma. Od Střekovských zdymadel. Bylo mi to obzvláště milé,
znám to tam, znám Střekov i historii zdymadel. A parmu jsem měl poprvé.
Také na ni z té radosti vznikla taková říkánka:
Dobrá byla parma,
zvlášť když byla zdarma.
Na kmínu a šalveji
neměla ni naději.
Taková odbočka to byla s tou parmou. Vraťme se k tématu. Všichni
dotyční mi potvrzují, co psáno v některé z kapitol výše – o těch chutích,
jak často přichází, jak je ta chuť silná, o těch kritických místech, situacích,
apod. apod.
Jo, a abych nezapomněl: Jsou to ti bezejmenní, nikdo z nich nebyl v poradně.
A tak …… Pojďte si nezapálit!
 |
| Ilustrace Václav Kocum. |
