tak vysokou jako je “UŽ NIKDY V ŽIVOTĚ!!!“ Stačí přeci pro tuto chvíli
prosté: „Nezapálit si teď!“ Říci si: „Tuhle né, až tu další!“ – a tu si prostě
nezapálit. Není to tak těžké. Až přijde chuť znova, tak opět? „jen tu jednu
né, … né tu teď! - tuhletu teď opravdu né!“ Prostě odložím to vždycky
na tu další, z té se však posléze opět stane ta „tuhletu teď né!“ … a je to
vlastně jen ta jediná, JEN TA JEDINÁ. A taková překážka se přeci daleko
snáz překonává než ta „už nikdy žádnou né“.
Takhle vám uplyne den, týden, měsíc. To pak si, panečku, laťku můžete postupně
už pěkně pozvedat na „další“ den, týden, měsíc, čtvrtrok.
… vždyť přece už máte postupně víc a víc „natrénováno“ a víc a víc „se už
vyznáte“. A pak se jednoho dne ohlédnete a budete za sebou mít, no, třeba,
…už deset let. Není to tak těžké. Fakt! Stačí jen si tuhletu teď nezapálit!
 |
| Ilustrace Václav Kocum. |
