Vždy je dobré mít po ruce něco ku pomoci své. To mohou být i příklady,
ovšem musí být takové, které pro vás platí, které uznáváte, které vás oslovují,
nad kterými zíráte. Někoho, kdo pro vás něco znamená, co je „frajer“, anebo
naopak: „Koukněte na něj, do toho, kdo by to do něj řekl? Hmmm, dobrej,
ten nás převez, KOFR, panečku“ … apod.
Tak si maně vzpomínám, tuším, pan Kropáček se jmenoval. Revizák,
Elektro Nová Paka. Sedím v jeho kanceláři, takové malé, okno, záclona zaprášená,
prostě žádnej úřad. Potřebuju zapojit elektrické hodiny na chalupě.
Jezdím tam makat týden co týden, i o dovolené. Teď už jsem tak dalek, že
můžu zapojit proud.
Obyčejnej, sympatickej člověk, co svýmu rozumí. Dohodneme se hned,
pak povídáme, trochu, a byť nás dělí dobře dvacet let, nějak jsme si padli
do oka. Nabízím mu cigaretu, startku bez filtru. Kupoval jsem si je k práci
na chalupu vždy. Pět šest krabiček za víkend padlo.
„Ale né, nech si je!“ mi tykal, „hele, já mám svoje,“ a odhrnuje tu stoletou
zaprášenou záclonu. Tam na parapetu, plná více než z půlky, zaprášená
jako ta záclona, vyšisovaná od slunce, krabička startek.
„Pane, ta tam má ustláno!“ ... říkám a ani nestačím domyslet, kolik let …
a již slyším jeho slova:
„Už tam leží patnáct let. Vlastně teď poprvé, co jsem je tam položil, na ně
koukám. Kouřil jsem čtyřicet, to byla druhá,“ … ukáže na krabičku …, „ten
den. Pak už jsem si, holt, nechtěl zapálit.“ A jak záclonu pouští a snese se z ní
oblak prachu, dodává: „Donesu je ženě k vyprání.“
Páni, takovej „Obyčejnej člověk“!
Často jsem na něj vzpomínal a vzpomenu dodnes.
A…
„Děkuju, pane Kropáčku! A né jen za ty připojený hodiny.“
Žádné komentáře:
Okomentovat