Postupně jsem přestával hovořit, debatovat a hádat se s tím „druhým“ v zrcadle. Prsty jsem už neměl vůbec žluté a …, a to je důležité, jsem začal čím dál více cítit potraviny, vlastně chutnat … co to povídám - začal jsem rozpoznávat daleko hlubší, nebo naopak, jemnější chutě. Nemusel jsem již bůhvíjak solit, pepřit či jinak kořenit. Rád připravuji různá masa na všechny možné způsoby. Najednou jsem si toho všiml: co vše dokážu
rozlišit! Najednou kořením a ochucuji úplně jinak a jinak, to znamená lépe, jemněji, vy-tří-be-ně-ji, bych řekl, a jinak to najednou i chutná. Věřte nevěřte, měl jsem z toho ohromnou radost. Velmi to povzbudilo mou další motivaci … a jak víme, z ní, z té motivace, vykvétá i ta tolik potřebná vůle.
Ouvej, jsem najednou nějakej marod. Nic mi není, a přitom nemůžu. Táhnu se jak „starejmladej“. Vůbec nejsem štonc vyjít schody z autobusáku do města. V baráku to poschodí a půl od vchodu do bytu lezu nahoru na třikrát, musím odpočívat. Jde to tak daleko, že vynechávám i basket – a to už je co říct. Fakt, v podstatě nic mi není, nic mě nebolí, dejchat můžu, ale jinak, jinak fakticky nemůžu. Začínám brát – to na radu manželky – „céčka“, tedy vitamín C (nikoliv ta Céčka, co si s nimi hrály děti, a co za ně šlo vyšmelit prakticky cokoliv). A nějaké pomeranče, to také. Ale nijak zvláště se to nelepší. Že bych nějak přibral, o tom se nedá zatím nijak mluvit. Možná dvě tři kila, na mou postavu to nic neznamená. Nadváhou to tedy není.Úplně mi spadla fyzička, opravdu úplně. Místo toho, aby se mi zlepšila – vždyť přece již půl roku nekouřím – stal se pravý opak. Sotva jsem se plazil. Přišlo to doslova ze dne na den. Trvalo to několik týdnů. Jak to rychle přišlo, tak to pomalu odcházelo. Nakonec to odešlo, ani nevím jak, tak to bylo pomalé a plynulé. Když jsem, po letech, o tomto hovořil s jinými, také „právě již několik let nekouřícími“, stalo se to každému, každý si na to vzpomenul. Ale čas byl rozdílný. Někoho to potkalo dříve, třeba již po třech měsících, někoho později. I doba trvání „toho stavu“ byla různá. Každý si však vzpomínal, že to trvalo dost dlouho.
Tak, tak. Tak to bylo po půlroce. To jen abyste věděli!!!
 |
| Ilustrace od malíře Václava Kocuma. |
Žádné komentáře:
Okomentovat