Tak to šlo pořád dál, výročí, nevýročí. Žádné divoké změny, žádné náhlé záchvaty. V podstatě jsem neměl zásadnější problém. Okolí „TO“ již zcela vážně vzalo na vědomí, a když se občas stočila řeč tím směrem, byl jsem už i já dáván za příklad. Nedá se říci, že bych už vůbec nikdy „tu chuť“ nedostal, ale skutečně jen velmi zřídka, spíše takové momentální píchnutí, takové jako připomenutí, a v tu chvíli to zas už bylo pryč, takže v podstatě ani o nějaké intenzitě nemohla být řeč. Tak to je i na těch schodech ze sokolovny, chuť se při odchodu zase dostavuje. Ale kdepak na mne. Už mám na tyhle situace (pár mi jich ještě zbylo a zatím se stále pravidelně opakují) nacvičené určité manýry, rituály, úhybné manévry. Už jsem na to machr. Ty „schody“ řeším tak, že odcházím ze šatny mezi posledními. V šatně se nekouří, nekouřilo nikdy, tam ta chuť na mne neútočí. Jdu s posledními, chodba, hala, schody. V podstatě chvátáme, tedy na pivo, venku nás již čekají ti rychlejší. Schody bereme rychle, hlavní vrata a jsem venku, chuť ani nestačila zaútočit. Tím, že jsem vyloučil čekání a courání se ze sokolovny ven, beru vlastně svému „nepříteli“ prostor k jeho možnému útoku. Tímto manévrem beru mu vlastně nejen prostor, ale i čas, a k žádnému střetu tedy ani dojít nemůže.
Resumé: V podstatě už žádný velký problém. Ale jo, vlastně, manželka. Nějak zrovna po tom roce jsme seděli s pár lidmi a o té věci vedli takovej diškus … a já … jsem se holedbal, docela. Že jsem to zvládl, ani protivnej jsem nebyl, nijak jsem jí tím nezatěžoval apod. No to jste měli slyšet její reakci:„Jo, půl roku protivnej jako necky. Nervózní jak prvnička před… Co to tady povídáš, bavit se s tebou nedalo, chtít po tobě nešlo nic … běž se zeptat dětí, když mi nevěříš, no nekoukej, jen běž.“ Atd. Atd. No, nevím, myslím si svoje. Pěkně mě naštvala, takovej jsem na sebe byl hrdopyšnej a „vona“ takhle, a před cizíma. Zrovna jsem z toho dostal chuť na cigaretu, a jakou.
Jo jo, to jsou ty chvilky!
Málem jsem zapomněl, taky jsem trochu přibral.
Žádné komentáře:
Okomentovat