Jak by to bylo, už dvanáct let nekouřím. Tak to bylo, tak to je. Ale vůbec neříkám, že nekouřím, či že jsem nekuřák.. Položí-li mi někdo tu otázku, odpovídám:
„Jo, klidně si zapalte. Né, opravdu, já nechci. Nekuřák, né, nejsem, jen jsem si už dvanáct let „nechtěl“ zapálit. Chuť? … ale jó, spíše dřív, teď už ani né. A ostatně, já ani nechci. Víte, jsem svobodnej, kdybych chtěl, klidně si můžu kdykoliv zapálit, "kdykoliv“, vždyť jsem "fakt“ svobodnej! Nikdy jsem si neříkal a neříkám “NIKDY“, nikdy jsem si neříkal a neříkám „DNES NAPOSLED“. Tak, normálně, teď, Teď, TEĎ si nechci zapálit. Můžu, samozřejmě, ale … „NECHCI“.
MOTIVACI jsem si našel, né vůli, MOTIVACI. Ta vůle, ta vyroste z té velké motivace. Svoboda, ta svoboda, to byla – a stále je – tou mou velkou motivací. Ten pocit svobody při přechodu hranic, ten si v sobě dodnes dokážu kdykoliv přehrát. A vlastně, teď si uvědomuji, díky tehdejšímu přechodu hranic jsem překonal i hranici tuto.
Musí to v tý hlavě prostě přeskočit, poctivě, rovně, fakticky. Najít si svou motivaci, svou, čistě svoji, tu, proč to chci, Chci, opravdu CHCI, to svoje přesvědčení.
Z toho to pak v tý hlavě přeskočí, z toho je ta motivace, ze které pak vykvete ta tolik proklamovaná VŮLE. A pak to není ani těžké, OPRAVDU!
Vidíte, argument „Nemám vůli“, NEPLATÍ. Prvotní je MOTIVACE.
Žádné komentáře:
Okomentovat