Je pár minut před půlnocí. Právě jsem se vrátil z města, pochopitelně, kupoval
jsem cigarety, na noc, abych nebyl z jejich nedostatku nervózní. Stojím v koupelně
před zrcadlem a nadávám si. Pěkně z očí do očí. Není to legrace, no jen to zkuste!
Je mi ze mne nanic. Myslím si, jak jsem svobodný, pánbůh zaplať, že jsou komunisti pryč. Začal jsem podnikat, jsem svobodný, jo!? … ale JAK svobodný, JAKÁ je pravda?
„Seš, ty vole, opravdu svobodný,“ křičím na sebe. „Co si to namlouváš? Jaký
divadlo před sebou hraješ? Svoboda, jaká, ukaž mi ji! A nečum na mě, teda na sebe,
tak blbě!“ – pomalu odvracím tvář od zrcadla.
Ten pocit svobody, volnosti, ten při přechodu hranice (viz Jak jsem se s cigaretou v puse...), ten si vybavuji úplně přesně. Znovu ho prožívám, cítím ho v sobě.
To se nezapomíná. Znovu a znovu přecházím tu hranici, znovu a znovu pociťuji
tu euforii, kterou jsem tehdá prožil. Ani po těch pěti letech, když si na to takhle
vzpomínám, se toho nemohu nabažit.
„Ty že seš svobodnej!“ už zase na sebe křičím do zrcadla a pokračuju výsměšně:
„Že si můžeš dělat, co chceš, jooo? … ty? … co chceš? Jo!? He! Co mi to tu vyprávíš,
co se naparuješ!“- a odplivuji si do umývadla. Poulím na sebe oči, ten v zrcadle
ovšem taky, pěknej „ksift“! – jak by řekla má babička Sudeťačka - mě však ještě
více rozběsňuje a já spouštím další příval nadávek: „Pikolík jseš, obyčejnej blbej
pikolík, i při těch tvejch dvou metrech. Pikolík, sluha, jen posloucháš. Šup, a už
zas mažeš, tuhle měli zavříno a letěl´s přes celý město až k pumpě. A to si říkáš svobodnej, jo? Posloucháš, jenom posloucháš, celý roky, jak otrok, jen sloužíš, sloužíš, sloužíš! Slouha seš, paskřivec! Ano, Paní cigareto sem … a Paní cigareto tam … a Paní cigareto, už mám zas běžet? … a Paní cigareto, už běžííííím! … jo, svobodnej, cha!!!“ … atd. atd.
Už si to všechno ani přesně nepamatuju.
Stoupnout si před zrcadlo, zahledět se sám sobě do očí a být k sobě upřímný, a spravedlivý, a tolerantní, a smířlivý, a přísný a a a … Jsme v půli srpna.
“Tak co to nezkusit od prvního září, co?“
TAK JO, OD PRVNÍHO ZÁŘÍ!
Žádné komentáře:
Okomentovat